Jdi na obsah Jdi na menu
 


Křivoklátsko 20. až 23. Květen 2010

24. 5. 2010

Příjezd

Čtvrtek - Březová - Točník - hrad Točník - Točník - Březová (oklikou polni cestou).

Na místo ubytování jsme přijeli s mamkou jako první. Ubytování skromné, ale se vším potřebným. Kuchyňka, postele, sprcha, dvorek, kde jsme nejprve sesbírali psí hovna, stodola na kola, místo na auta. Zase to bylo mimořádně levné, skvělá hospoda kousek, výhled na hrad Točník přímo z oken.

 Obrazek 

Brzy dorazil Honza s Honzíkem a hned jsme vyrazili na první malou projížďku na hrad Točník. Bylo to jen kousek, ale po silnici a pak děsný kopec nahoru na hrad. Po cestě ohrada s ovcemi, kozami a oslíkem - pěkné. A na hradě byl medvěd a v pokladně prodávali "rytíře".

  

Obrazek 

 

Podvečerní svačina, dobroty a zákusky, které přivezla Irena. Všichni se cpou jakoby týden nejedli.

 

 

 

 

 

 

Obrazek

 

 

 Povalování dětí v postelích - jejich oblíbená zábava

 

 

 

 

 

 

Obrazek

 

První den 32km

 Pátek – Březová – za vsí doleva na lesní cestu – v lese ztráta orientace = prudký sjezd = pád nejstaršího člena výpravy – Bzová – Křižovatky (Na Janoškách) – Líšná – hrad Řebřík – Jablečno – Zbiroh – zámek Zbiroh – Třenice – Drozdov – kolem Opyše – Točník – hrad Žebrák – Březová (oklikou polni cestou).

Rozhodnuto - jedeme na Zbiroh. Protože nechceme jet po silnicích i když jsou to většinou 3. třídy a provoz minimální, volíme hned za Březovou polní zkratku. Samozřejmě hodně do kopce, po dešti dost blátíčka a nakonec cesta mizí a jediná další je kamsi dolů úzkou pěšínou po kamenech a blátě. Všichni kola vedou, já odmítám a tak v polovině padám přes řidítka. Nic vážného, jen odřené prsty a koleno. Dole pak krásný rybník, děti loví pulce, holky čurají, já vymývám odřeniny - odpočinek a dokonce sluníčko.

Pokračujeme a dojedeme do vsi Bzová. Tam se výprava dělí na slabší (Alena, Petra, Toník) a silnější, která pokračuje dál na Zbiroh.

Cesta je nahoru a dolů - rovina prakticky neexistuje. kluci šlapou statečně až se divím. Odbočka na zbytky hradu Řebřík, pak trocha bloudění, ale nakonec Zbiroh. Konečně hospoda a jak jinak, na hrozném kopci. Já v hospodě, zbytek se drápe nahoru k zámečku (dříve celé vojenské a nepřístupné). Po jídle (Honza s Honzíkem si dali kachnu) a pivu a dalších dobrotách jedeme dál - návrat. Pěkná cesta, na závěr sešup do Točníku, horolezecké výkony na zřícenině Žebrák a pak už jen kopec domů. Přijíždí Irena, která musela pracovat. Večer místní hospoda s výbornou kuchyní a obrovskými porcemi - nelze to sníst a tak si domů neseme maso, americké brambory atd.

 

Obrazek

 

Druhý den 47km

Sobota (královská etapa) – Březová – křižovatka U Křížku – Broumy – Karlova Vas – Roztoky – Křivoklátzámek Křivoklát – vlakem do Nižboru – vítězství nad Švédy a BMX dráha – Stradonice – Keltské Opidum –Lisa (trocha bloudění a zajížděk po lesních cestách) – Hudlice – Svatá – Král – bloudění a nenalezení správné cesty – rozhodnutí vydat se po silnici směr Kublov – křižovatka U Křížku – Březová.

 Skupina silných doplněná Irenou vyráží na Křivoklát. A opět kopce jako hrom a sešupy také pořádné, krásy kolem až přechází zrak. Pole, louky, chráněné rostliny jako ocůny ve škarpách nebo vemeníky na okrajích lesů. A lesy nádherné.

Jedeme po silničkách, provoz minimální, jedno občerstvení a už dlouhý sjezd dolů do údolí Berounky a to je nadherné. Přejedeme ji v Roztokách, kousek a najednou hrad jako na dlani. Chlapi zůstávají v hospodě v podhradí a Irena s dětmi jdou nahoru do hradu - prohlídka - koupě figurek rytířů za hříšné ceny. Mimochodem Honzíkovi i Vilémovi dlužím rytíře. Vilémovi za výkony a s Honzíkem jsem prohrál sázku o to, za jak dlouho urazí držák na světlo. Já tipoval den a vydržel dva.

A Pavel měl příhodu hodící se spíše pro mne. V hospodě  si obrátil do klína plný talíř jídla. Následky jen mírné.

Cesta zpátky je zpestřená cestou vlakem. Jedeme do Nižboru - celou cestu údolím Berounky - krása. Foto viz fotoalbum.

Nižbor. Kluci našli trať BMX a tak tam řádí, my v hospodě sledujeme závěr hokeje se Švédy. Nervy, ale konec skvělý. A znovu na kola a začínají problémy. Trocha bloudění a pak šílený nekonečný kopec kamsi k nebi, pak lesem a nevíme přesně kam. Nakonec dojedeme do Hudlic, rodiště Josefa Jungmanna. To je sice pěkné, ale ves v takovém svahu jsem ještě neviděl ani na horách. Zvládáme i tento kopec. Pěknou lesní cestou (skoro jako na JM) přijedeme do obce Svatá a opět zle. Mapa ukazuje cestu doprava, ale žádná není. Po několika pokusech jedeme pro jistotu po silnici, protože už je po sedmé hodině a domů daleko.

Konečně Kublov a pak už skoro stále z kopce domů. Tvrdý výlet, ale moc pěkný a kluci s Irenou podali skvělý výkon. Večer pak medaile (fidorky) a my velcí hospoda  a vše, co k tomu patří.

 Březová-Křivoklát: 

Obrazek

  Nižbor-Březová: 

Obrazek

 

Třetí den 35km

Neděle – Březová – křižovatka U Křížku – Křižovatky (Na Janoškách) – křižovatka Červený Vrch - Skryje – oběd hotel Trilobit – muzeum J. Barrande – zpět křižovatka Červený Vrch – Broumy – křižovatka U Křížku – Březová.

 Neděle vypadá na krásný den. Vyrážíme ve stejné sestavě do Skryjí (také v údolí Berounky). Do kopce v Březové, pak skoro v rovině až na křižovatku U křížku, kde to už známe. To ale nevíme že, pojedeme nekonečně dlouho do kopce, někdy hrozného na tzv. Hřebeny. Všichni trpí, Irena to v polovině vzdává a vrací se, já si to zpřijemňuji prohlížením vemeníků a zachraňováním slepýšů vyhřívajících se na silnici. Na vrcholu jsou ale skály, dá se tam vylézt a to je něco pro kluky (fotky viz fotoalbum). Takže větší přestávka.

Pak zvlněná rovina, dolů z kopce a opět stoupání. Ale pak nekonečný sjezd dolů do údolí  krásnými lesy s obrovskými buky a lípami. A jsme ve Skryjích. Tam hospoda, jídlo, odpočinek, muzeum.

Mládež jede někam na bicyklové skoky a já vyrážím k domovu sám. Čeká mě 10km do kopce a mám z toho trochu strach. Ale jedu si svým tempem a hlavně nezastavuji, nečekám a ono to jde. Vyjel jsem to na jeden zátah. Odměna je sladká. Dlouho vlnitá cesta lesem a pak nekonečný mírný sjezd do obce Broumy. Je to ves hodně podobná Hudlicím - je dlouhá a na pořádném svahu a samozřejmě směrem nahoru. Ale od vršku už jen rovina a z kopce až domů. Doma s mamkou balíme a spěcháme na hokej s Rusy domů do Prahy.

Zbytek výpravy se zdržel na místním fotbale v Broumech, ale také dobře dojeli domů. 

Obrazek

 Závěr

S většími kluky se evidentně už dá jezdit kdekoliv a ujedou i delší trasy. Toník zatím jen tak malinko kolem ubytování a ve zdejších kopcích to maminkám a babičce vyhovovalo. Jinak výlet krásný a uvidíme kam příště.

 

Náhledy fotografií ze složky Křivoklátsko

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář