Jdi na obsah Jdi na menu
 


Morava 16.6.2011

Tak jsem se odvážil na větší výlet.

Dojeli jsme hned ve čtvrtek v poledne, počasí krásné, ubytování už známé u paní Navrátilové v Hlohovci. Je to mezi Lednicí a Valticemi a bydlí tam můj kamarád Honza Štěpánek a je vinař s vinicí a sklepem a zlatým srdcem.

Bylo nás šest. Já s mamkou, Stránských a Helusovi. Viz foto i se Štěpánkovými.

 

morava_002.jpg

Další fotky budou v samostatném albu viz odkaz.

  www.kolakrupi.estranky.cz/fotoalbum/morava-16.6.2011/morava-16.6.2011/

ČTVRTEK:

Na Hraniční zámeček, tam kafíčko a pohár a pak kolem rybníka, přes silnici k Rybničnímu zámečku, po hrázi a nahoru ke koníkům. Odtud ke svatému Hubertovi a pak přes Tři grácie domů. 14.5 km.

PÁTEK:

Do Vatic ke hřbitovu a po Ladenské aleji k lesu. Ale ztratil se nám pan profesor Helus. Sjel dolů do Valtic fotit kostel, myslel, že je v Lednici a netrefil zpět. Čekal na záchranu na schodech před zámkem a obětavec Honza pro něj dojel. My zbylí zatím jeli k Randevous (viz foto i s nalezencem) a tam jsme se setkali. Odtud znovu k Hubertovi a na Ladenskou a po ní až do Kančí obory. Po cestě jsme potkali dva nádherné roháče.

 

morava_007.jpg

Dojeli jsme na Janohrad, tam pivko, kávička, klobásky - zkrátka pohoda. Dál zadní cestou do zámeckého parku, ale ve spěchu hlavně do restaurace Onyx na pořádné jídlo. Bylo včetně pohárů skvělé, jako obvykle. Potom už nejkratší cestou ořechovou alejí domů - vlastně ke Štěpánkům. Tam další hostina a spousta vínka až do tmy. 25.5 km.

SOBOTA:

Pro mne odvážný dlouhý výlet. Jeli jsme na Pohansko klasickou cestou. Valtice, Boří dvůr, Boří les, přes silnici do Rakouska znovu lesem, přes koleje a pak už k plotu obory a na tzv. Čapí cestu. Čápi tam byli, mají mladé, krmí a stojí na hnízdech těsně u cesty. Pak Lány a dál vlastní Pohansko. Tam havaroval pan profesor a to dost ošklivě. Koleno, prsty, rána pod okem, naražená žebra. Helma ho zachránila od horšího. Dělal jsem doktora. Na Pohansku opět pivko, klobásky, odpočinek, prohlídka opevnění z roku 1938.

Jedeme do Břeclavi a už toho máme dost a tak zjišťujeme nějaký vlak - jede za dvě hodiny a tak picerie  jídlo, pivo a pak na vlak. Jedeme až do Sedlece na ochutnávku vín. To se nám moc líbí - dvě lahvičky Šedého Rulandského, děvčata červené.

Domů je to kousek po úplně nové asfaltové cestě po břehu Nesytu. A opět ke Štěpánkům na další hody a víno (byla zabijačka). Ujeli jsme 38 Km. Že to ujedu já bych nikdy nevěřil.

NEDĚLE:

Jedeme do Valtic na zámek, zahradou až nahoru k díře v plotě, odtud přes známý dolík na RAISTNU. Tam výhled z ochozu - viditelnost nebývalá. Kolem muzea totality na bývalém hraničním přechodu dolů do Valtic. Cestou výklad u ukázky odrůd vín a způsobů vedení - pan profesor všechno zapisoval do paměti, ale my spěchali na RYCHTU. Tam žebírka, kolena, tatarák, pivo, poháry, kávičky. Za 2000 Kč, ale stálo to za to.

Pak už jen domů balit, k Honzovi natankovat víno a dlouhá cesta domů, My s mamkou na chalupu , ostaní do Prahy. 15 km.

ZÁVĚR:

Zdá se, že v  rovinatém terénu ještě můžu na kole jezdit a to je skvělé.