Jdi na obsah Jdi na menu
 


S Milanem a Jiřinou do Třeboně

14. 3. 2010

Pokračujeme do Třeboně - 2008

Hory na Klatovsku nás dost vyčerpaly a tak jedeme do rovinaté Třeboně. Jedeme bez zajištěného noclehu, ale není to problém. Již druhý pokus je úspěšný. Odpoledne projíždíme stará známá místa v okolí. Končíme v Třeboni na náměstí u kafíčka. Probíhá zde právě hudební festival, ke kafíčku nám hraje hudba hradní stráže. H.M.V. se jde projít a přivádí mi mladou dívku. Já ji ovšem nepoznám a tak se mi musí představit. Je to Gábina, dcera našich sousedů.

Druhý den si u Barbory zahraje H.M.V. na doktora. Asi osmiletý kluk padá  z kola a má dost ošklivě poraněnou ruku. H.M.V. ovšem situace nezaskočí, vyndá lékárničku a kluka ošetří jak to jen jde. Přes Majdalenu, Stříbřec přijíždíme k penzionu u Emy Destinové. Po nezbytném pivíčku pokračujeme přes Novou a Starou Hlínu do Lužnice. Zastavujeme se v hospůdce, kde jsme se při našich pobytech v Lužnici stravovali. Paní hostinská H.M.V. poznává a vítá se s námi, jak se ztracenými dětmi. Při návratu zastavujeme v Třeboni u obchodu, já to vezmu tak zhurta, že padám z kola a narážím hlavou do stojanu na kola. Podle rámusu to vypadá, že mě budou seškrabovat, ale mám pouze odřené koleno a naraženou ruku. 

Večer společně večeříme s Jaroslavem V, přítelem H.M.V.. Přijel za námi z nedalekých  Borovan.

Je pátek, večer se chystáme domů. Ale ty borůvky, které tu všude rostou, ty tu Jiřina nemůže nechat. Zatím co ona a Milan /ten ovšem pouze jako bodyquard/ jdou plenit lesy, my jedeme na menší výlet. Máme úmysl navštívit Kojákovice a místní lidové muzeum. Víska krásná, v roce 2006 vyhlášena vesnicí roku. Zatím co já si povídám se správkyní muzea, H.M.V. myje na návsi v rybníce kola. Umazali  jsme je, když jsme si chtěli zkrátit cestu po stezce pro turisty. V Domaníně obědváme a vracíme se do Třeboně. Máme sraz s Jiřinou a Milanem, chceme se rozloučit s Třeboní. Dáme kafíčko, jedeme zabalit a rozjíždíme se. Jiřina s Milanem do Tábora, já a H.M.V. na chalupu.